Pátek, 27 prosince, 2024
- Reklama -123jobs

Subtropická zahrada kvete uprostřed města

Subtropická zahrada kvete uprostřed města
Brazilské pralesy se považují za plíce planety. Odkdy běloši vstoupily na území Brazílie, mizí. Přeměňují se na pole nebo obrovské města. Mnozí obyvatelé přes 400-letého Sao Paula ani netuší, že na místě jejich betonového města kdysi rostla bujná zeleň.
Stačí však, aby zašli do jižní části města Agua Funda a ocitnou se v původním atlantickém lese. Jeho zbytky se podařilo zachránit před více než sto lety, kdy město začalo skupovat pozemky kolem potoků Pirarungáua a Simoes.

V povodí toků s kalnou bahnitým vodou rostly palmy, orchideje, bromélie, různé vodní rostliny. Nebýt přírodovědce Dr. Frederica Carla Hoehnové, který v roce 1927 probojoval v městském zastupitelstvu prohlášení tohoto území za Botanickou zahradu, desetimilionové Sao Paulo by zůstalo bez původní divoké flóry.

Jardim Botánico de Sao Paulo, tak zní oficiální název pro nádherné zelené území uprostřed rušného velkoměsta, je jen zčásti skutečnou divočinou. Většina botanické zahrady je citlivě zkultivovaná a přizpůsobená představám pohodlného městského návštěvníka.
Vstupenka do botanické zahrady má symbolickou cenu. Stojí tři brazilské realy, asi jedno euro pro dospělého a deset centů pro děti. Chodník, který vede do útrob zahrady, vybudovali stavitelé z tvrdých dřevěných desek.
Má to výhodu pro ty, co se vyberou pouze k restauraci. Takových návštěvníky je nemálo. Nehrozí jim, že si při případné spršce deště znečistí boty či oděv okrově červenými skvrnami z bláta.

Ti, kteří směřují do útrob zahrady, musí počítat, že po chodníčcích stéká voda. Ale pro milovníky tropické a subtropické květeny – Sao Paulo totiž leží přesně na obratníku Kozoroha, začíná dobrodružství právě tam, kde končí perfekcionistická dřevěná magistrála.
Pirarungáua se po kilometru vymaní z civilizovaného koryta a klidně si meandruje uprostřed zelené džungle. V dolní části zahrady či spíše parku napájí několik rozlehlých jezírek pokrytých žlutými a růžovými lekníny. V odlesku vody se odrážejí palmy a břehy jsou porostlé Střelice, za které našinec platí v Slovenské květinářstvích drahé peníze.

Orchideje a bromélie zde rostou jako naše luční květiny. Jdi a kochej se. Kdo je pohodlný, zamíří do skleníků, zde je nejcennější květena zkoncentrovaná na malé ploše. Orchidárium nese jméno po zakladateli zahrady HOEHNE a lze v něm obdivovat i nádherné skleněné vitráže pomalované orchidejemi. Neznámo, které jsou hezčí – ať ty na skle nebo živé, které stvořila příroda.
Pojďme však ven, alespoň na skok do atlantického pralesa. Říčky překlene návštěvník bezpečně po visutých bambusových můstcích. Když dostane žízeň, zamíří k obrovským hliněným džbánem s pitnou vodou. Všude je vlhko, dusno a zpěvným či spíše vřeštivé. V bambusovém tunelu na chvíli člověk budou zmírat. Denní světlo sem prosvítá jen s velkou námahou a na okrajích chodníku kdeco šustí a sipí. Že by nějaký plaz? Nic se nedá vyloučit.

Cesta se náhle stočí k jezírkům a Slovák si pomyslí, že se ocitl doma, když uvidí vodní kolo poháněné vodou vytékající z jedné z nádrží. V zelené husté stěně se náhle objeví krásná kovaná brána z roku 1894. Památka na staré bouřlivé časy, když do Sao Paula přicházeli statisíce Italů, Němců, Španělů.

Právě takové detaily jako dřevem dlážděné chodníky či kovaná brána připomínají, kdo je pánem Brazílie. Dobyvatelé z Evropy. Dnes usilují jejich potomci chovat k přírodě citlivější než předkové. Alespoň na kousku původního divokého území.

I oni přišli na to, že přírodu je třeba si vážit a zachovat bohatství jejích projevů i pro děti svých dětí. Botanická zahrada alespoň symbolicky a v rychlém náznaku připomíná, jak mohlo kdysi kolem roku 1554, kdy bylo Sao Paulo založeno, vypadat panenské území Brazílie.

oplocená divočina
Na skok od Jardim Botánico se nachází největší zoologická zahrada Brazílie Jardim Zoological. Invalidé a duševně nemocní mají vstup bezplatně tak jako děti do šesti let. Dospělí zaplatí dákych pět eur, studenti a profesoři jen polovinu. Sao Paulo je vděčné město.
Jeho zoologická zahrada je jedna z nejkrásnějších na světě. Alespoň pro Středoevropana, protože jihoamerické podnebí je vždy pro našince exotické.

Žije zde téměř vše, co na naší planetě ještě nezahynul. Opice jsou v zoologické jako doma, africké slony také, šelmy rovněž.
Ale to, co nejvíce uchvátí, jsou plazi, hrozivé amazonské anakondy, obří želvy z pacifické souostroví Galapágy a samozřejmě pestrobarevné papoušky.

Nebýt oplocení člověk by v zahradě cítil jako v opravdové divočině. Zahrada je plná zeleně a křiklavě kvetoucích dřevin a keřů. Někde sem chodí po inspiraci tvůrci kostýmů na pověstné brazilské karnevaly.

Další články autora

Komentář

Reklama

PR článek